Hledají se manželky!

V které situaci je muž skutečně nepostradatelný?
Když tlačí vozík v samoobsluze.

„Je mi strašná zima!” stěžuje si ženě pod peřinou zavrtaný pan Kouřimský.
„Vem si ještě jednu deku...”
„No jo, jenže všechny už došly!”
„Tak zkus zapojit fantazii...”
„Dobře, přehodím přes sebe koberec!”

„Manžel na mě kašle,” stěžuje si kamarádce Hanka.
Tichá vrba radí: „Tak se na něj taky vykašli.”
„No jo,” namítne nešťastná manželka, „ale já jsem z toho pořád nastydlá.”

Pan Pěnkava se vrací z práce. Malý Tomáš na něj volá: „To bude maminka překvapená, před deseti minutami ti volala do práce!”
„A kde je teď?”
„Ještě s tebou mluví...”

Čtyři starší dámy sedí u partie bridže a hrnků s čajem. První povídá: „Víte, dámy, známe se tak dlouho... Musím se k něčemu přiznat. Jsem kleptomanka, už několik let. Ale nebojte se, vám jsem nikdy nic nevzala.”
Druhá se připojí: „No, já se taky musím přiznat. Tíží mě to už dlouho. Trpím nymfománií, ani už ty chlapy nestíhám počítat. Ale dala jsem si pozor, abych se vyhnula vašim manželům...”
Třetí po chvilce váhání říká: „Když se takhle zpovídáme, tak já se tedy taky přiznám. Jsem lesba. Ale vy nejste můj typ, já mám ráda mladé slečny, nebojte se.”
Čtvrtá vstane a vychrlí: „Já se taky přiznám. Jsem hrozná drbna. A teď mne omluvte, musím vyřídit pár telefonů!”

Pan Vávra se po dvou týdnech vrací ze služební cesty a když vystupuje z auta, vidí, jak oknem z jejich ložnice slézá po hromosvodu velice spoře oblečený, takřka nahý chlapík. Už chce něco podniknout, když vtom vystrčí z okna hlavu jeho žena a naléhavě gestikuluje: „Nech ho běžet, prosím tě, aspoň budeš mít konečně nové šaty.”

Volá chlápek na šrotiště: „Vy tam dokážete sešrotovat všechno?”
„Ano.”
„A opravdu všechno?”
„Stačí to jen přivézt.”
„Výborně, tak já vám tam za chvilku přivezu tchyni!”

Přijde pán do obchodu a ptá se: „Máte kostkový cukr?”
„Bohužel, nemáme.”
„A nějakou jinou lacinou bonboniéru pro tchyni?”

Říká paní Kalianková: „Podívejte, támhle mezi těmi běžci je můj muž!”
„Ten s tím červeným šátkem?”
„To není šátek, to je jazyk!”

Panu Maříkovi došla esemeska od známého: „Koupil jsem si stodolu.”
Odpověděl na ni: „A nechtel bys mi nejakej ten dul dat, kdyz jich mas tolik?”